‘’ Ve své práci zaujímám polohu vypravěčky příběhů. Zajímá mne kresba v její „nejjednodušší podobě”, v níž jsou čára, plocha a struktura hlavními nástroji zobrazení. Jako sběratelka příběhů zobrazuji současná témata ve zkratkách a nápovědách. Pozorovateli nechávám prostor k výkladu a nenásilně jej nabádám k vnímání jemného a nenápadného rukopisu. Jemnost a křehkost jsou mým protestem proti ukřičenosti okolního světa - alternativou a modulací interakce mezi uměleckým dílem a divákem. V instalaci zpravidla spoléhám na rhizomatickou instalaci jednotlivých listů, která fakticky vylučuje lineární čtení a vytváří prostorovou síť vazeb. Do kresby nejenže ukládám vlastní zkušenosti a poznatky, jsou tedy jakýmsi paměťovým médiem, zároveň je považuji za nástroje umocňující osobní prožitky. 
Jsem inspirována myšlenkami psychoanalytičky Clarissy Pinkoly Estés, která se zabývá studiem sociálních a psychologických vzorců 
v kulturních a domorodých skupinách, zejména jejím uvažováním o pohádkách, mýtech a příbězích a také průzkumem ženské psýché s jejími instinktivními a vizionářskými atributy, která nám umožňují zpětně se spojit s archetypem přírody / divočiny.''